Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zdanění práce: Doprava či doleva, stát se svých příjmů nevzdá

20. 04. 2017 21:33:04
Jak moc zdanit lidskou práci? Odpovědi na tuto otázku se někdy až dramaticky různí, proto mě minulý týden zaujal titulek článku informující o tom, že míra zdanění zaměstnanců v naší vlasti je vyšší, než je tomu ve Švédsku.

Další část byla mimo jiné i o tom, že Česká republika je, co se výše zdanění práce týče, na osmém místě na světě, když se 43 % překonala i další severské země Dánsko a Norsko.

Zmiňovaný text lze, alespoň podle mého názoru, číst několika způsoby. Z titulku na první pohled vyplývá, že sociální stát skandinávského ražení v čele se Švédskem, jakýsi svatý grál pana expremiéra Špidly a jeho názorových souvěrců, lze nejspíše vybudovat i bez vysokého zdanění práce. Na druhé straně je ovšem realita taková, že rozdíl mezi výší zdanění práce v Česku (43 %) a Švédsku (42,8 %) je minimální a proto neodpovídá bombastičnosti titulku. Pro informaci, práce dánských zaměstnanců je daněna 36,5%, jejich norských kolegů pak sazbou 36,2 %. A přestože nemám ani zdaleka detailní informace o tom, jaké služby skandinávské země svým daňovým poplatníkům poskytují, odhaduji, že přes nižší zdanění práce, nejspíše kvalitnější, než je tomu u nás. A už vůbec si netroufám spekulovat nad tím, jak vysoké by muselo být daňové zatížení našich zaměstnanců v případě uskutečnění záměrů paní ministryně Marksové v podobě zálohovaného výživného či sociálního bydlení pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Obávám se ale, že v takovém případě by se Belgie, která daní své zaměstnance 54 %, musela obávat o ztrátu svého, v této oblasti výsadního, postavení. Ale to už je o jiné debatě. Navíc je o mně známo, že mnohem více, než masivní přerozdělování koncentrované v rukou státu, mi byl a je bližší názor, že je to občan, kdo sám nejlépe ví, jak, proč, kdy a za co své peníze utrácet.

Stejně tak je ovšem možné chápat ty, kteří si obsah textu vyloží ve smyslu, že cesta k ekonomické prosperitě vede přes ještě větší zdanění české práce . Tito mohou argumentovat tím, že byť je reklama, ve které náš Norsku propadlý krajan přejmenoval svou tuším Aničku na Gudrun, hodně nápaditá, měli bychom se v rámci srovnávání spíše než do Osla, podívat do Berlína, Vídně, či Budapešti. Za bezkonkurenční Belgií je totiž druhé Německo (49,4 %), třetí Maďarsko (48,2 %) a šesté Rakousko (47,1 %). Přitom ani v jednom případě nelze hovořit o tom, že by tamní vlády považovaly za cíl svého snažení sociální stát skandinávského, nebo chcete-li špidlovsko – marksovského typu. A fakt, že v zemích s jedním z nejvyšších zdanění práce jsou u moci delší dobu pravicové vlády, jen potvrzuje názor hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera. Ať je stát řízený zprava, zleva či zprostředka, pakliže si jednou zvykne na daňové příjmy, velmi obtížně se jich vzdává. Tento fakt lze pochopit, neboť i když optimalizace struktury výdajů za účelem minimalizace daňových výpadků představuje z ekonomického hlediska výzvu, bude vždy „politicky bolet“.

Mimochodem, dočetla jsem se, že vzhledem k nedostatku zaměstnanců se stále více firem zajímá o nahrazení lidské, tedy v Česku docela drahé práce, roboty. Při troše fantazie se naskýtá hypotetická otázka, jak by asi reagoval na zvyšující se robotizaci stát? Náhlého zborcení sociálního systému se neobávám, neboť i roboty napěchované umělou inteligencí, musí někdo vyrobit. Stejně tak si ovšem dovedu představit, že se objeví hlasy, které budou chtít zdanit i práci robotů. Toto by ovšem nejspíše padlo zcela na bedra zaměstnavatelů, robot by totiž daň z příjmu a zaměstnanecké odvody jaksi asi nedal. Pravda, pluli bychom sice proti proudu, ale tak už to někdy chodí...

Autor: Eva Kislingerová | čtvrtek 20.4.2017 21:33 | karma článku: 16.38 | přečteno: 548x

Další články blogera

Eva Kislingerová

Hrací automaty: Čekání na unavené štěstí

V úterý mělo dojít na magistrátu v Brně k projednání vyhlášky o definitivním plošném zákazu hazardu. Z profesního i osobního hlediska mě tato problematika zajímá, proto jsem čekala na výsledek, který se ale nakonec nekonal.

12.4.2017 v 12:18 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 275 | Diskuse

Eva Kislingerová

Hypoteční bublina? Když každé dobro je k něčemu zlé!

Ať se nám to líbí či ne, již po delší dobu žijeme, a to nejen v Praze, v realitní bublině. Stačí se podívat na oficiální údaje Českého statistického úřadu, případně České národní banky vycházející z daňových přiznání.

6.4.2017 v 21:28 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 947 | Diskuse

Eva Kislingerová

Praha se nemusí konce devizových intervencí bát

Jeden hot a druhý čehý, je název filmu s nezapomenutelnými Lousiem de Funés a Annie Girardotovou, který lze použít v souvislosti se zahájením devizových intervencí ze strany ČNB v neprospěch síly české koruny.

30.3.2017 v 20:00 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 780 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Jitka Zámečníková

Granty a dotace – peníze, které se berou a mizí kdesi

Je tomu již nějaký rok, co jsem sama žádala o grant v rámci svého postgraduálního studia, ale musím říci, že některé věci mi prostě nejdou do hlavy... Tak předně – kdo rozhoduje o tom, že daný grant či dotaci získáte?

28.4.2017 v 20:07 | Karma článku: 23.75 | Přečteno: 630 | Diskuse

Zbyšek Hlinka

Otevřený dopis řediteli finanční správy

Pane řediteli Martine Janečku, po shlédnutí Vašeho vystoupení v Reportérech ČT ze dne 24.4.2018 už nelze dál přihlížet k tomu, co v této zemi pácháte.

28.4.2017 v 17:11 | Karma článku: 36.86 | Přečteno: 1289 | Diskuse

Roman Šebl

V Kanadě zkrachoval největší nebankovní poskytovatel hypoték. Nemovitosti jsou předražené.

Píše se duben 2017 a celosvětová cenová bublina u nemovitostí prokázala svou přítomnost. Zpráva, která zaujala mou pozornost se týká krachu společnosti poskytující hypotéky v Kanadě, kde bublina je vůbec jednou z největších.

28.4.2017 v 17:00 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 557 | Diskuse

Jaroslav Chudáček

Jak je těžké být v zemi narození prorokem

Známý výrok říká, že je těžké být prorokem v zemi, kde se člověk narodil. V tomto článku uvádím dva příklady, jak jsem to zažil na vlastní kůži. ​

28.4.2017 v 9:37 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 300 | Diskuse

Simona Šiklová

Koupě bytu v roce 2017

Již delší dobu jsme přemýšleli o koupi nemovitosti. Nechtělo se nám bydlet do konce života v malém, pronajatém bytě 2+kk. Co půl roku jsme pokukovali po aktuální nabídce bytů a domků.

28.4.2017 v 9:24 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 779 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 16.05 Průměrná čtenost 785

Profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička. Od r. 2014 zastupitelka hlavního města Prahy (ANO 2011) a náměstkyně pražské primátorky pro oblast rozpočtu a financí. Autorka mnoha publikací, mezi které patří monografie, sborníky a odborné články v domácích i zahraničních časopisech.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.