Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pražský kamerový systém: Nutné a stravitelné zlo

18. 05. 2017 22:50:26
Z pozice osoby liberálního ražení jsem nikdy nezpochybňovala pokud možno co největší individuální svobodu člověka jako základní předpoklad fungování demokracie.

Je ovšem otázkou, jak široce pojmout pojem „pokud možno, co největší,“ neboť svoboda se zároveň rovná vědomí toho, co a proč konáme. Proto považuji za vhodné především z pozice obyvatelky Prahy reagovat na některé příspěvky na sociálních sítích ohledně chystané obměny pražského kamerového systému.

Jejich autoři totiž naznačují cosi o radničním záměru tímto krokem navýšit sledování, chcete-li šmírování lidí. Mohu všechny ubezpečit, že bych nesmírně ráda žila ve světě bez kamer, rovnající se absenci bezohledných řidičů, vandalů, zlodějů a přiznejme si to, potenciálních teroristů. V takovém případě bych se ovšem musela přestěhovat na některých z polárních kruhů, či alespoň na Island, což rozhodně učinit nehodlám. Proto se bez skřípání zubů postupně smiřuji s tím, že jakýsi velký bratr, v tomto konkrétním případě 924 kamerových stanovišť, něco přes 4000 kamer a 72 monitorovacích stanovišť, vstupuje prakticky každodenně do mého života. Stejně tak mám coby realisticky smýšlející optimistka jasno v tom, že vzhledem k aktuálnímu celosvětovému vývoji to hned tak lepší nebude. Mimochodem, nových kamer má přibýt tuším kolem dvaceti, což lze vzhledem k jejich celkovému počtu stěží charakterizovat jako podstatné navýšení „šmírovacího“ potenciálu hlavního města.

Asi nemá cenu zabývat se tím, co je v souvislosti s kamerovými systémy všeobecně známo. Tyto působí preventivně, kromě křižovatek a rizikových míst všeho druhu, také například monitorují dění kolem památek nevyčíslitelné hodnoty, včetně Orloje či sochy svatého Václava. Jako podstatnější se mi jeví vhodnost zamyšlení se nad hodnotou investice blížící se jedné miliardě. Pochopitelně, že vím, kterak v méně turbulentních časech posunout tuto nemalou částku pro mnohé z nás přijatelnějším směrem. Zároveň jsem se ovšem nesetkala s žádným vzorcem, na jehož základě lze vypočítat míru výhodnosti a návratnosti miliardové investice do bezpečí obyvatel Prahy a návštěvníků naší metropole z domova i ciziny. Každopádně hlavní město inkasuje ročně z turistického ruchu částku blížící se 300 miliónům korun, přičemž zájem o Prahu stoupá. K tomu nutno přičíst desítky tisíc pracovních míst s turismem spojených. Nemám v ruce nezpochybnitelné důkazy o tom, že existuje přímá úměra mezi investicemi do bezpečnosti a faktem, že se Praha nepotýká a doufejme, že nikdy potýkat nebude, s děsivými událostmi, které v posledních letech zasáhly Madrid, Londýn, Paříž, Brusel, Nice, Berlín, Istanbul, Ankaru či Petrohrad. Zdravý rozum však napovídá, že kromě specifické, neopakovatelné atmosféry, se na přízni návštěvníků z celého světa podepisuje pověst Prahy, coby bezpečného „přístavu.“

S poslední větou se nejspíše ztotožní také zastánci názoru, že spíše, než do kamerového systému, je vhodnější investovat do většího počtu strážníků v ulicích. S tímto názorem si dovoluji nesouhlasit. Nicméně když už jsme u lidských zdrojů z pozice mírně poučeného laika, se mi, jako smysluplnější jeví investice do specialistů na vyhodnocování kamerových záznamů. Nehodlám se však v tomto případě pouštět na hodně tenký led. Každopádně, při vší ke kultivované kritice zastávám názor, že jedna věc je přijít s nesouhlasným názorem, druhá a podstatně komplikovanější pak tento názor podpořit argumenty.

Někde jsem se dočetla, že po zlém automaticky nenastupuje vždy dobré, může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého. Bohužel souhlasím a dovoluji si tvrdit, že v rámci boje s ještě horším zlem je nutno zlo v podobě kamerového systému, byť do jisté míry omezující svobodu každého z nás, vcelku stravitelné.

Autor: Eva Kislingerová | čtvrtek 18.5.2017 22:50 | karma článku: 10.24 | přečteno: 208x

Další články blogera

Eva Kislingerová

Půjčky dlužníkům, obchod s naivitou!

Ač to nezní dobře, přiznejme si, že žijeme v době kultu spotřeby a dluhové. Stačí si pustit televizi, případně chvíli surfovat internetem. Ze všech stran se na nás valí lavina půjček, kdo se nezadluží, jako by nebyl.

25.5.2017 v 21:30 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 445 | Diskuse

Eva Kislingerová

Neblázněme z matematiky, zkusme ji učinit „cool“

Jeden z největších mozků historie Albert Einstein řekl: „Matematika je jediný zaručený způsob, jak se zbláznit.“

4.5.2017 v 22:54 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 400 | Diskuse

Eva Kislingerová

Podnikatel jako tanečník v dešti

Hned úvodem musím vysvětlit, že titulek k textu o podnikání v Česku jsem si částečně vypůjčila od úspěšného podnikatele Steva Jobse, který pravil: V podnikání nemůžete čekat, až bouřka přejde, je nutné naučit se tančit v dešti.

3.5.2017 v 6:42 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 321 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Horace Badman

O půlku víc, či dvakrát víc? Žáci nepoznají rozdíl.

Žáci nepoznají rozdíl. Slovní úlohy jsou pro ně nejtěžší, ukázaly přijímačky... Hádanka pro čtenáře: na obloze letěly vrány. Jedna za druhou. Kolik jich bylo?

26.5.2017 v 0:08 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 540 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 34.74 | Přečteno: 667 | Diskuse

Marek Trizuljak

Starej lupič mexickej snad vopravdicky polepšenej

"Babinský žije!" tak zněl název písně, kterou složil flašinetář František Hais krátce před propuštěním Babinského z vězení. Pročež je dnes asi nejvyšší čas začít komponovat epické zpěvy o panu Kajínkovi.

25.5.2017 v 19:44 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 266 | Diskuse

Richard Siemko

Islámský a křesťanský radikalismus

Islámský radikalismus a jeho násilné projevy představují v současné době jeden z nejvíce sledovaných fenoménů týkajících se bezpečnosti, viz poslední sebevražedný útok v Manchesteru.

25.5.2017 v 18:57 | Karma článku: 29.60 | Přečteno: 648 | Diskuse

Jaroslav A. Polák

Jak bude vypadat svět, až budu umírat?

Myslím, že 42 let je poměrně příhodný věk pro kladení existenciálních otázek. A stejně tak doba, v níž žijeme.

25.5.2017 v 17:11 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 268 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 14.26 Průměrná čtenost 617

Profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička. Od r. 2014 zastupitelka hlavního města Prahy (ANO 2011) a náměstkyně pražské primátorky pro oblast rozpočtu a financí. Autorka mnoha publikací, mezi které patří monografie, sborníky a odborné články v domácích i zahraničních časopisech.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.