Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Není dotace, jako dotace

20. 07. 2017 21:28:34
Jsem si jista, že pokud by si dal někdo práci s vyhledáváním nejčastěji frekventovaných slov v domácí politice a hospodářství, na jednom z prvních míst by se nepochybně objevil termín „dotace“.

Zatímco někteří, jako například za všech okolností přímočarý senátor za ODS pan Jaroslav Kubera, považují dotace za původce takřka všeho zla, domnívá se naopak většina naší občanské společnosti, že s dotacemi stojí a padá svět.

Pravda se nachází, jak už tomu bývá v životě zvykem, někde uprostřed. V první řadě dotace nepředstavují žádný dar z nebes, pardon z Bruselu, což ovšem někteří naši politici považují za jedno a totéž. Realita je ovšem taková, že každá členská země EU přispívá do společné evropské kasy. A to dle vlastních možností a ze svého rozpočtu. Samotná otázka rozdělování dotací se pak vlastně točí kolem tzv. kohezní politiky. Na jedné straně stojí bohatší západní státy, které souhlasí s tím, že v rámci přesunu kapitálu (v podstatě směrem na východ) budou přispívat k rozvoji těch „chudších“. Nečiní takto ovšem pouze z pocitu sounáležitosti s méně movitými sousedy. Výměnou za to se jim dostává takřka bezvýhradnéhopřístupu jejich zboží na náš trh.

Prostřednictvím dotací tak vlastně hájí zájmy svých vlastních podniků. Nejspíše proto řešíme rozdílný podíl masa v německém a českém lančmítu a smějeme se nad vysvětlením, že podstatně méně kvalitní prací prostředek je dán nejspíše jiným fungováním našich praček ve srovnání s těmi německými. V praxi je tomu tedy tak, že západ poskytne východu formou dotací peníze. Tyto prostředky se poté vrací zpět na západ v podobě zisku tamních producentů(třeba lančmítu s drůbežím separátem, či pracího prášku nevalné kvality), kde jsou tyto zisky následně daněny (pokud tedy zrovna nekončí v některém z daňových rájů). Pro zajímavost, podobně to funguje i v případě tzv. Norských fondů. Bohatí Skandinávci netouží být členskou zemí Evropské unie, ale protože chtějí mít přístup na společný trh, vytvořili fondy, ze kterých za toto privilegium jednotlivým státům platí.

Potud bychom to asi mohli označit za win-win situaci, aneb všichni spokojeni. Potíž ale nastává v tom, že Evropská unie v roli přerozdělovacího orgánu určuje, jakým přesným směrem musí dotace putovat. Takže Praha má v tomto případě určitě problém a možná smůlu, neboť bruselské dotační programy jsou alokovány do oblastí, které nejsou v této chvíli zrovna aktuální. Pomyslný balvan je zakopán v čase přípravy aktuálního programového období. Světem v té době cloumala globální finanční krize, společenská poptávka byla proto někde jinde. Trhy a podniky se potýkaly s nedostatkem likvidity, národní hospodářství v Evropě řešila skokový růst nezaměstnanosti a inflaci záporných hodnot. Nezanedbatelnou roli hraje administrativní náročnost celého procesu čerpání. Dlouho trvá, než se jednotlivé programy projednají, připraví jednotlivé výzvy a následně pak i samotné projekty. V mezidobí tak logicky dochází ke změnám potřeb. Zcela nepochybně by to chtělo proces udělování dotací nastavit flexibilněji. Operační programy, kde jsou alokovány prostředky na finanční nástroje, jsou nám v tuto chvíli, lidově řečeno, k ničemu.

Je otázkou, zdali Praha vůbec dotace z Bruselu potřebuje? Jedná se totiž o bohatý region, který je v rámci EU řazen mezi deset vůbec nejbohatších. I přes tento potěšitelný fakt si troufám tvrdit, že ano. Nejen Česká republika, ale i Praha musí vydatně zapracovat na rozvoji infrastruktury – metro, tramvajové trasy, ekologické autobusy či projekty v oblasti životního prostředí jsou realitou dnešních dní. A přestože je Praha, ve srovnání s některými evropskými metropolemi a srovnatelně velkými městy, oázou klidu, bezpečnost obyvatel i turistů nás také něco stojí a hlavně stát bude. Nezbytnost evropských investic do oblasti školství, která byla v minulém programovém období v Praze z pro mne nepochopitelných důvodů ignorována, pak snad nemusím ani zmiňovat...

I v případě Prahy proto platí, že s dotacemi se nám žije lépe, neboť se jedná o alternativní zdroj financování našich projektů. Ke spokojenosti by pak asi stačilo málo – nasměrovat dotace vhodným směrem. To by si ovšemkolegové v Bruselu museli uvědomit, či spíše přiznat, že v Praze našemu městu chceme rozumět a rozumíme přece jen o něco lépe, než je tomu v jejich případě.

Autor: Eva Kislingerová | čtvrtek 20.7.2017 21:28 | karma článku: 13.75 | přečteno: 512x

Další články blogera

Eva Kislingerová

Z pohledu ekonoma postrádá fotbal logiku!

Jsem si jista, že v životě existují důležitější věci, než je fotbal. Přesto není sporu o tom, že minulý týden byl pro mnoho Pražanů ve znamení derby, ve kterém nakonec Slavia porazila Spartu 2:0.

21.9.2017 v 22:16 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Eva Kislingerová

Praha naruby?

Jak říká jedno z životem ověřených pravidel, cesta do pekel může být dlážděna dobrými úmysly. Na základě reálných zkušeností si pak troufám tvrdit, že v případě pražské dopravy to platí dvojnásob.

14.9.2017 v 20:56 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 595 | Diskuse

Eva Kislingerová

Vypukl boj o 450 000 voličských hlasů

Vedle události, která se do našich dějin možná zapíše jako „vydávací proces“, nese se tento týden ve znamení razantních debat ohledně plošného navyšování mezd státních zaměstnanců.

7.9.2017 v 21:50 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 584 | Diskuse

Eva Kislingerová

Památkářské peklo

Nedávno jsem zaslechla docela vtipnou poznámku o tom, že s památkáři je to jako s bývalým britským impériem, nad kterým v dávných dobách nezapadlo​ slunce.

31.8.2017 v 22:19 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 720 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Tomáš Flaška

Rozpočet na rok 2018 je zase jen blamáž

Je to marný, je to marný, je to marný. Tak by se dalo asi označit vytvoření rozpočtu na rok 2018. Jednou si natlučeme ústa. Ale to už dnešní agrobaroni a oranžoví slibovači budou dávno od válu.

26.9.2017 v 11:38 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 526 | Diskuse

Mikulas Splitek

O strachu při investování

„Když koupím nějakou akcii, popadne mě takový strach,“ svěřil se mi kamarád. A pokračoval: „A pokud padá, začnu se bát ještě víc. Snad proto prodávám v ten nejméně vhodný okamžik. Myslíš, že si ztráty způsobuju vlastním strachem?"

26.9.2017 v 10:20 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 187 | Diskuse

Josef Barta

Co ještě patří Čechům, kteří v ČR žijí?

Chlubit se cizím peřím jde hlavně našim politikům a vládě. Hrdě prohlašují „naše“ firmy, banky, sportovci atd. Kde je ale pravda? České peníze inkasují banky patřící zahraničnímu kapitálu, firmy patří zahraničním vlastníkům.

25.9.2017 v 14:30 | Karma článku: 37.87 | Přečteno: 1850 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

Naše vládnoucí banda vede Česko do pekla řeckého bankrotu

Vládnoucí Sobotkova koalice „Bratrstva kočičí pracky“ v posledních křečích předvolebního boje jde řeckou cestou a rozhazuje peníze z prošustrované státní kasy.

23.9.2017 v 13:47 | Karma článku: 30.12 | Přečteno: 1467 | Diskuse

Jan Lunga

Mzdy v EU – jak je možné manipulovat s lidských myšlením v otázkách mezd

Je až k pláči, jak jsou lidé dopleteni v tom, jak se jim žije a jak se žije jinde a to na základě ukazatele průměrných příjmů.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 4937 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 23.44 Průměrná čtenost 932

Profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička. Od r. 2014 zastupitelka hlavního města Prahy (ANO 2011) a náměstkyně pražské primátorky pro oblast rozpočtu a financí. Autorka mnoha publikací, mezi které patří monografie, sborníky a odborné články v domácích i zahraničních časopisech.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.