Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Památkářské peklo

31. 08. 2017 22:19:21
Nedávno jsem zaslechla docela vtipnou poznámku o tom, že s památkáři je to jako s bývalým britským impériem, nad kterým v dávných dobách nezapadlo​ slunce.

Zrovna tak je to prý i s jejich profesí. Rozdíl ovšem v spočívá v tom, že kolonizátoři nebyli brzdou pokroku.

Uvedené přirovnání pochopitelně považuji za přehnané.Rozhodně není na místě trefovat se do odborníků na památkovou péči. Na druhou stranu, po přečtení definice „památky“ na wikipedii jsem nabyla dojmu, že vzhledem k jejímu mimořádnému záběru, bude asi v horizontu několika desítek let do kategorie kulturních památek zařazeno také nemalé množství vybraných sídlišť. Vysvětlení je snadné, každý panelák je vlastně symbolem své doby. Jedná se o argument některých našich spoluobčanů, se kterým lze polemizovat jen stěží. Jde o boj z kategorie předem prohraných.

Vraťme se ale do současnosti. Vraťme se ke skutečným, staletími prověřeným, památkám. Například u těch právě opravovaných – Staroměstské radnice, Šlechtovy restaurace či Národního muzea asi nelze, například na rozdíl od kancelářských budov, uplatnit rovnici o poměru investice a návratnosti. Přesto považuji investice do skutečných památek za jedny z těch více přínosných. Na jednu miliardu korun, kterou za tímto účelem Praha v období 2012 – 2016 vynaložila, je totiž nutno nahlížet v širším kontextu. Mnohé z nich totiž proslavily Českou republiku minimálně stejně, jako například naše slavné pivo. Kromě toho zastávám názor, že pokud někdo dorazí do Prahy kvůli Karlovu mostu, Orloji či Národnímu divadlu, je pro Prahu a Česko větším přínosem, než třeba zahraniční omladina, která vidí kulturní prožitek v návštěvě restauračních zařízení. Tím ovšem nemíním upírat komukoli právo trávit hodiny, dny ba i noci po hospodách a barech. Vždyť i v těchto prostorách se psala a často i přepisovala historie.

Bohužel vedle opravdových památek existují takové objekty, které mají ambici, stát se stejně, jako tomu možná bude v případě sídlišť, památkami na základě „rodného listu“. O jejich „ochranu“ před „zvůlí“ a předpokládanému „kulturnímu barbarství,“ ze strany majitelů, se často postará malá skupina aktivistů. Většinou spíše agresivních a nejspíše i patřičně motivovaných. Jejich strategie obvykle nevychází z faktů či odborných posudků, ale z hlasitého povyku pro nic. Sází přitom na fakt, že většina populace zaujímá ke konkrétnímu problému neutrální až lhostejný stav, což jim dává možnost prezentovat svůj silně menšinový názor jako hlas všeho pracujícího lidu.

V této souvislosti stačí například vzpomenout na pozdně funkcionalistickou vilu Pavla Simova na Petřinách. Na jedné straně vlhkost, plíseň, nevyhovující statika. Na straně druhé jako živou vodou polití sousedé, kteří náhle prozřeli a v rozpadající se vile spatřili skvost, jehož zpamátnění semálem stalo smyslem jejich, do té doby poklidných, životů.Naštěstí v tomto případě zvítězil rozum nad aktivismem.

Čas od času je pak nutno si položit také otázku, zdali mají investice do chátrajících objektů, které jistá skupina našich spoluobčanů považuje za památky, vůbec cenu? Případně, jak vysoká cena za jejich záchranu je ještě přiměřená? Jako konkrétní příklad mohu uvést Libeňský most. Neradostná realita je taková, že v době jeho budování, tedy ve 30. letech minulého století, se zejména na pilířích, hodně diplomaticky řečeno, šetřilo. Úspory na cementu se projevily, zub času hlodá intenzivně a neúprosně. Bylo tedy rozhodnuto o výstavbě mostu nového za 1,9 mld. korun. Pravda možná je ten most nakreslený větší, než si aktuální doba žádá, ale ... Druhou variantou je aktivisty prosazovaná rekonstrukcenecelých sto let staré „kulturní“ skoro památky. Cena této investice s nejistým výsledkem a životností činí, v této chvíli, asi 5 miliard korun.

Proto si kladu otázku, stojí-li to za to. S rozpočtem 3,1 miliardy korun lze přitom postavit minimálně šest škol a stejný počet domovů pro seniory. Co s tím? Nevím jak vy, ale já v tomto případě spíše sázím na budoucnost...

Autor: Eva Kislingerová | čtvrtek 31.8.2017 22:19 | karma článku: 23.82 | přečteno: 720x

Další články blogera

Eva Kislingerová

Z pohledu ekonoma postrádá fotbal logiku!

Jsem si jista, že v životě existují důležitější věci, než je fotbal. Přesto není sporu o tom, že minulý týden byl pro mnoho Pražanů ve znamení derby, ve kterém nakonec Slavia porazila Spartu 2:0.

21.9.2017 v 22:16 | Karma článku: 16.02 | Přečteno: 459 | Diskuse

Eva Kislingerová

Praha naruby?

Jak říká jedno z životem ověřených pravidel, cesta do pekel může být dlážděna dobrými úmysly. Na základě reálných zkušeností si pak troufám tvrdit, že v případě pražské dopravy to platí dvojnásob.

14.9.2017 v 20:56 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 595 | Diskuse

Eva Kislingerová

Vypukl boj o 450 000 voličských hlasů

Vedle události, která se do našich dějin možná zapíše jako „vydávací proces“, nese se tento týden ve znamení razantních debat ohledně plošného navyšování mezd státních zaměstnanců.

7.9.2017 v 21:50 | Karma článku: 22.32 | Přečteno: 584 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Tomáš Flaška

Rozpočet na rok 2018 je zase jen blamáž

Je to marný, je to marný, je to marný. Tak by se dalo asi označit vytvoření rozpočtu na rok 2018. Jednou si natlučeme ústa. Ale to už dnešní agrobaroni a oranžoví slibovači budou dávno od válu.

26.9.2017 v 11:38 | Karma článku: 25.86 | Přečteno: 507 | Diskuse

Mikulas Splitek

O strachu při investování

„Když koupím nějakou akcii, popadne mě takový strach,“ svěřil se mi kamarád. A pokračoval: „A pokud padá, začnu se bát ještě víc. Snad proto prodávám v ten nejméně vhodný okamžik. Myslíš, že si ztráty způsobuju vlastním strachem?"

26.9.2017 v 10:20 | Karma článku: 5.39 | Přečteno: 187 | Diskuse

Josef Barta

Co ještě patří Čechům, kteří v ČR žijí?

Chlubit se cizím peřím jde hlavně našim politikům a vládě. Hrdě prohlašují „naše“ firmy, banky, sportovci atd. Kde je ale pravda? České peníze inkasují banky patřící zahraničnímu kapitálu, firmy patří zahraničním vlastníkům.

25.9.2017 v 14:30 | Karma článku: 37.87 | Přečteno: 1847 | Diskuse

Zdeněk Trinkewitz

Naše vládnoucí banda vede Česko do pekla řeckého bankrotu

Vládnoucí Sobotkova koalice „Bratrstva kočičí pracky“ v posledních křečích předvolebního boje jde řeckou cestou a rozhazuje peníze z prošustrované státní kasy.

23.9.2017 v 13:47 | Karma článku: 30.12 | Přečteno: 1467 | Diskuse

Jan Lunga

Mzdy v EU – jak je možné manipulovat s lidských myšlením v otázkách mezd

Je až k pláči, jak jsou lidé dopleteni v tom, jak se jim žije a jak se žije jinde a to na základě ukazatele průměrných příjmů.

22.9.2017 v 22:54 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 4935 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 23.44 Průměrná čtenost 932

Profesorka ekonomie, vysokoškolská pedagožka a politička. Od r. 2014 zastupitelka hlavního města Prahy (ANO 2011) a náměstkyně pražské primátorky pro oblast rozpočtu a financí. Autorka mnoha publikací, mezi které patří monografie, sborníky a odborné články v domácích i zahraničních časopisech.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.