Vypukl boj o 450 000 voličských hlasů
Zatímco platy učitelů by měly narůst o celých 15 %, všichni ostatní zaměstnanci státu by si měli polepšit o 10 %.
Stávající situaci v pondělí poměrně trefně okomentoval jeden z moderátorů České televize. Vzhledem k tomu, že se nacházíme několik týdnů před parlamentními volbami, je boj o mzdy státních zaměstnanců zároveň bojem o 450 000 voličských hlasů. Nelze se tedy divit tomu, že se argumentaci ministra financí Ivana Pilného, podle kterého se navýšení mezd v požadovaném rozsahu rovná zvýšení deficitu státních financí o dalších 13 miliard korun, nedostává patřičné pozornosti.
Několikrát jsem byla konfrontována s názorem, že žádná vláda by neměla v posledním půlroce svého fungování podnikat ekonomické kroky zavazující vlády příští. Myšlenka je to dobrá, leč podobná vize je příliš vzdálena realitě. Nejinak je tomu i letos, byť se stávající kabinet složený z ČSSD, ANO a KDÚ - ČSL nachází, ve srovnání s posledními dvaceti lety, v dosti odlišené situaci. Poprvé, tuším od roku 1996, se totiž těší těsně před volbami z jednoznačně největší podpory strana vládní koalice. A jak je, nejen v české politice, všeobecně známo, jednou věcí jsou předvolební rétorická cvičení a dštění síry, druhou pak samotná povolební vyjednávání. Proto nelze vyloučit, že na začátku listopadu bude na pořadu dne jednání na platformě dnešní rozhádané koalice. Tato by pak v případě úspěchu jednání musela nést v dobách svého dalšího vládnutí břímě svého rozhodnutí v podobě oněch 13 miliard. Představa pana premiéra Sobotky, že již tak s rozpočtem nespokojení ministři ušetří na navýšené mzdy v rámci svých resortů, se mi totiž nejeví jako příliš reálná.
Z mého pohledu je na tom v souvislosti s plošným zvyšováním mezd a souvisejícím bojem o podobu státního rozpočtu nejhůře hnutí ANO. Lidovcům totiž stačí, vzhledem k 99,9 % koaličnímu potenciálu, ke vstupu do vlády překonání hranice 5 %. Sociální demokraté se pak nemusí příliš bát toho, že by v rámci přehnaně agresivního boje o zaměstnanecké mzdy přišli o živnostníky a podnikatele. Domnívám se totiž, že vzhledem k výrokům čelních sociálních demokratů (pana Mládka, pana Štěcha či pana Zaorálka) o parazitech, či parazitujících podnikatelích neschopných garantovat zaměstnancům opakovaně se zvyšující minimální mzdu, o tuto voličkou skupinu už nejspíše stejně přišli. Hnutí ANO pak musí najít přijatelnou rovnováhu mezi podnikateli, živnostníky a zaměstnanci.
Boj o zvyšování mezd státních zaměstnanců pak ovšem představuje past na pravicovou opozici. Tato by asi měla zplna hrdla křičet cosi o projídání výsledků ekonomického růstu. Volební stratégové ODS a TOP 09 si však nejspíše velmi dobře uvědomují, že jedna věc je tepat ze všech sil do znění služebního zákona v roce 2013, druhá pak bojovat proti zvýšení mezd úředníků, hasičů, policistů a učitelů pár týdnů před volbami. Možná by šlo kritizovat plošnost, přičemž tento argument by nepostrádal nemalou dávku racionality. Demokracie je ovšem o tom, že hlasy dvou úředníků mají ve volbách pořád větší hodnotu, než jeden hlas držitele ceny Zlatý Ámos pro nejlepšího učitele České republiky.
Zastánci plošného zvyšování mezd logicky tvrdí, že pokud bohatne stát, měl by to na své životní úrovni pocítit i občan, v tomto případě pak občan - státní zaměstnanec. Ekonomika je ale o cyklech. Tedy o tom, že po časech bohatých přichází ty méně bohaté. A rovněž, jak jsme se mohli přesvědčit v posledních deseti letech, v dobách globálních ekonomických krizí, časy chudé. Přestože disponuji jistou dávkou fantazie, nedovedu si v takovém případě představit politika, který předstoupí v době krize před potenciální voliče s tím, že by jejich mzda měla být přímo úměrná aktuálnímu neradostnému ekonomickému stavu země. Jak se říká, zatímco má úspěch mnoho bratrů a sester, neúspěch zůstává sirotkem.
Eva Kislingerová
Se zataženou ruční brzdou zázraky neuděláte
Kterákoliv rozsáhlejší analýza české ekonomiky sepsaná v posledních desetiletích obsahuje pasáž nadepsanou nějak jako „limity rigidního trhu práce“. Nejen mezititulek, ale i obsah se až děsivě opakují.
Eva Kislingerová
Kam a jak mizí české miliardy
Veřejnost to vždycky spolehlivě rozruší, když se někde ve sdělovacích prostředcích objeví věta, že z republiky odešly do zahraničí stovky miliard korun. Obvykle s douškou „mateřským firmám“ a ze „zisků podniků“.
Eva Kislingerová
Budeme válčit se Slovenskem?
Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.
Eva Kislingerová
Je libo 1138 litrů benzínu?
Poslední roky jsou těžké a mnoha lidem se snižuje jejich životní úroveň. Tak to je, nelze to popřít. Je to znervózňující a výsledkem je, že i někteří nesporně gramotní lidé začínají trochu podléhat představě, že dříve bylo lépe.
Eva Kislingerová
Čínské potíže varují Evropu
Každý, kdo alespoň trochu sleduje světovou ekonomiku, tak velmi dobře ví, že problémy s lodní dopravou v Rudém moři nebo ruský vývoz/nevývoz ropy či plynu blednou před každým zakuckáním Číny.
Eva Kislingerová
Nelžeme si. Koruna není „výkonná“
Nemám chuť vstupovat do diskuse na téma "koruna versus euro". Jsem mírným příznivcem společné měny, nicméně stav naší ekonomiky je nyní stejně takový, že další dva roky nemá o zahájení procesu přijetí eura smysl mluvit.
Eva Kislingerová
Nebude to skvělý rok. Ale nebude ani špatný…
Jako u všech předpovědí a prognóz u tohoto textu platí: Je postavený na předpokladu, že nenastane žádná událost, která by se vymykala normálu a standardním situacím. Nepočítá s mimořádnostmi, ale s tím, co předpovídat lze.
Eva Kislingerová
Rozhodla Bankovní rada správně?
Nebudu zakrývat, že z předvánočního rozhodnutí Bankovní rady ČNB jsem trochu v rozpacích. Snížení klíčové sazby o pětadvacet bazických bodů (ze 7 na 6,75 procenta) je určitý signál. Nemohu se zbavit dojmu, že trochu předčasný.
Eva Kislingerová
Slovensko divně tančí ke konsolidačnímu balíčku
Vítězství koalice socialistických a národních stran na Slovensku bylo některými českými komentátory vítáno jako doklad triumfálního vzestupu ekonomického uvažování diametrálně odlišného od aktuální české praxe.
Eva Kislingerová
Jak je to vlastně s Pafkem a děvčaty na medicíně
Nejsem tisková mluvčí profesora Pafka a necítím se kompetentní vykládat jeho slova. Pokud bude mít potřebu, udělá to sám. Ale přece jen nabídnu jisté socio-ekonomické vysvětlení, jak je to s tím počtem studentek a prestiží.
Eva Kislingerová
Kdo (ne)chce zahanbit nutellu?
Nutellové video předsedy vlády vyvolalo řadu otázek. Ta nejzákladnější: Nebylo natočené před rokem a omylem vydané až nyní? Ale vážně. Nechci se zabývat politickými okolnostmi, ale podstatnějšími ekonomickými souvislostmi.
Eva Kislingerová
V pasti drahých energií?
Zjevně nás čekají další měsíce nervózního očekávání, co vlastně udělají ceny energií od příštího roku. Politici vládní koalice a část ekonomů hovoří o jednotkách nebo maximálně o nízkých desítkách procent růstu ceny.
Eva Kislingerová
Robert Fico: Požehnání pro českou ekonomiku
Reakce na vítězství Roberta Fica ve slovenských volbách i reakce na fakt, že se stal premiérem vlády a pravděpodobně hladce získá důvěru parlamentu, mohou být v Čechách rozličné. Ekonomicky je to ale výborná zpráva.
Eva Kislingerová
Opravdu potřebujeme kvůli pracovnímu trhu migraci?
Ta teze patří v českém prostředí k oblíbeným mantrám. Vzhledem k demografickému vývoji potřebuje ekonomika nutně výraznou migraci, aby bylo i nadále k dispozici dostatečné množství pracovních sil. Bez toho nastane kolaps.
Eva Kislingerová
Kdo má za inflaci hlavu na špalku?
Slyšíme teď hodně o tom, jak je skvělé, že inflace klesla na 6.9 procenta meziročně. Samozřejmě je dobře, že už není přes 18 procent. Nicméně omlouvám se, radovat se ze 6,9 procenta nemohu. Radovat se budu, až klesne na procento.
Eva Kislingerová
Čínský přízrak padlých developerů a bankovního socialismu
Když je nad lesem kouř, dost pravděpodobně tam hoří. Nemusíme ty plameny hned vidět, abychom usoudili, že by se hodili hasiči. Pokud jsou v bankrotové situaci dva z největších čínských developerů, tak to znamená potíže.
Eva Kislingerová
Problémy reálkapitalokomunismu
Čínský komunismus s kapitalistickou tváří má stále větší problémy. Kromě fanoušků pražské Slavie by nám to mohlo být i jednu, řekl by si mnohý. Ale nemohlo. Stále hlasitější kuckání Číny může snadno skončit velkou krizí.
Eva Kislingerová
Co to děláte s tou korunou?
Na měnové experimenty skutečně není ta správná chvíle. Snažím se usilovně pochopit, co sleduje Bankovní rada ČNB tím, že zároveň ponechala sazbu na sedmi procentech a ukončila intervence na podporu koruny.
Eva Kislingerová
Zkrocení zlé inflace (?)
Červnovou inflaci oznámí ČSÚ ve čtvrtek, ale dopustím se vlastního odhadu: Bude v rozmezí 9,8 - 9,6 procenta meziročně. Kéž by těch 9,6 procenta. A případně zaplať Pán Bůh i za 9,8.
Eva Kislingerová
Pravda Sergeje Lavrova
Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov nedávno prohlásil, že válka na Ukrajině bude znamenat „smrt západního globalismu“. Jakkoliv se Lavrov v poslední době (podle mého) často mýlí, v této věci má pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 102
- Celková karma 29,25
- Průměrná čtenost 1376x