Daňová reforma v USA aneb jak velikou Ameriku udrží prezident Trump?
První adventní sobotu totiž schválil Senát USA největší daňovou reformu od dob Ronalda Reagana.
Přitom podle ekonomů má velký daňový skok Donalda Trumpa připravit v následujících deseti letech americkou státní kasu o zhruba 1,5 biliónů dolarů. Až doposud totiž činila daň z příjmu právnických osob v USA 35 %, tedy jednoznačně nejvíce ze všech zemí OCED. Realita je sice taková, že v důsledku nejrůznějších výjimek a úlev, představovala efektivní sazba 22 %. Pokud pak podepíše americký prezident před Vánocemi soubor daňových změn, klesnou daně právnických osob přinejmenším o 2 procentní body. USA se tak na vzdálenost jednoho procentního bodu přiblíží například Anglii, nebo České republice (ano máme sazbu DPPO 19 %). Na první pohled asi nic moc, na straně druhé konglomeráty jako Apple, IBM či Google budou mít důvod k úvaze, že ono na tom Donaldovi, který brání přílivu mozků z Indie či Pákistánu do jejich firem, možná něco (málo) bude…
V rámci vstřebávání informací ohledně Trumpovy daňové reformy, jsem si z pozice zastánkyně stability podnikatelského prostředí položila otázku, zdali aktuální vládce Bílého domu postavil daňovou reformu na ekonomicko-logickém předpokladu, či na instinktu v posledních letech přece jen úspěšného podnikatele?
Zdá se, že americký prezident, který za sebou historicky má šest bankrotů, dělá všechno proto, abychom viděli, jak to vypadá, když bankrotuje stát. Venezuela asi není dostatečně odstrašující příklad. Zdá se totiž, že Trumpova ekonomická politika nepočítá, s rozpočtově příliš rozumným hospodařením a je postavena na kombinaci silných, až siláckých prohlášeních a víře v přízeň osudu. Donald Trump neuvažuje přirozený vývoj ekonomických cyklů. V jeho kalkulacích zcela absentuje tolik obávaná „Černá labuť“, například v podobě byť omezeného válečného konfliktu, což je vzhledem k jeho způsobu komunikace pozoruhodné.
Na straně druhé, stěží se dá rozporovat názor, že snížení daní představuje pozitivní krok, a to zejména ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Můžeme totiž očekávat, že dojde k dynamickému růstu investic firem, což se jistě projeví v oblasti inovací. Stejně tak je ovšem nutno vypořádat se s bezprostředním efektem v podobě výpadku finančních zdrojů. Vzhledem k tomu, že si nedovedu dost dobře představit, kterak Donald Trump kompenzuje tento výpadek přenesením daňové povinnosti na jinou položku, zbývají jen dvě možnosti – další zadlužení či snižování výdajů. Načasování reformy přitom nemohlo být „příhodnější“. Pouhých pár dnů po jejím přijetí byly obě komory Kongresu nuceny schválit na následující dva týdny provizorní financování federálních úřadů a institucí. Nejedná se ovšem o Trumpovu specialitu. Hrozbu platební neschopnosti totiž řeší nejsilnější ekonomika světa opakovaně. Docela by mě zajímalo, jak by na hrozbu ohrožení výplat, navíc v prosinci, reagovaly naše odbory, úřednicí, lékaři, učitelé, soudci…
Podle veřejně dostupných zdrojů kalkuluje Donald Trump se svými poradci s tím, že biliónový daňový výpadek postupem času kompenzuje odbourání nebo alespoň výrazné omezení odečitatelných položek a zejména rychlejší hospodářský růst. Z politického hlediska se to jeví jako velmi zajímavé. Zatímco se totiž prezidentské volby, do kterých se chystá Trump vstoupit se sloganem Udržme Ameriku velikou, konají až v roce 2020, volby do Sněmovny reprezentantů a části Senátu jsou na pořadu již na podzim příštího roku. Prezident tak může čekat na plody vlastní daňové reformy o dva roky déle. Navíc prezidentská volba 2016 v praxi ukázala, že si Trump dokáže poradit i bez republikánských špiček. Zároveň se mi ovšem nechce věřit, že by republikánští zákonodárci, páchali v zájmu prezidenta, který není zase až tak moc „jejich“, protlačením daňové reformy politické harakiri.
Jako logická se v souvislosti s daňovou reformou Donalda Trumpa jeví otázka, jak by asi podobný pokus dopadl v Česku? Dost dobře si dovedu představit jednu sazbu DPH. Je ovšem otázkou, do jaké míry a zdali vůbec lidé o snížení daní stojí? Podle nedávné zprávy OSN jsou totiž vysoké daně receptem na štěstí. Nevím. Lidé v daňových „peklech“ žijí v představě, že si za své daně kupují přízeň státu, ten za ně vše zařídí, a nejspíše pak pracují mnohem radostněji. Zcela jistě ale vím, že peníze jsou krásná věc, ale štěstí si za ně člověk nekoupí!
Eva Kislingerová
Se zataženou ruční brzdou zázraky neuděláte
Kterákoliv rozsáhlejší analýza české ekonomiky sepsaná v posledních desetiletích obsahuje pasáž nadepsanou nějak jako „limity rigidního trhu práce“. Nejen mezititulek, ale i obsah se až děsivě opakují.
Eva Kislingerová
Kam a jak mizí české miliardy
Veřejnost to vždycky spolehlivě rozruší, když se někde ve sdělovacích prostředcích objeví věta, že z republiky odešly do zahraničí stovky miliard korun. Obvykle s douškou „mateřským firmám“ a ze „zisků podniků“.
Eva Kislingerová
Budeme válčit se Slovenskem?
Z vyjádření některých politiků může nezúčastněný pozorovat nabýt dojmu, že diplomatické vztahy se Slovenskem jsou na bodu mrazu. Z médií to vypadá, že válka začíná a u Hodonína bude tanková bitva.
Eva Kislingerová
Je libo 1138 litrů benzínu?
Poslední roky jsou těžké a mnoha lidem se snižuje jejich životní úroveň. Tak to je, nelze to popřít. Je to znervózňující a výsledkem je, že i někteří nesporně gramotní lidé začínají trochu podléhat představě, že dříve bylo lépe.
Eva Kislingerová
Čínské potíže varují Evropu
Každý, kdo alespoň trochu sleduje světovou ekonomiku, tak velmi dobře ví, že problémy s lodní dopravou v Rudém moři nebo ruský vývoz/nevývoz ropy či plynu blednou před každým zakuckáním Číny.
Eva Kislingerová
Nelžeme si. Koruna není „výkonná“
Nemám chuť vstupovat do diskuse na téma "koruna versus euro". Jsem mírným příznivcem společné měny, nicméně stav naší ekonomiky je nyní stejně takový, že další dva roky nemá o zahájení procesu přijetí eura smysl mluvit.
Eva Kislingerová
Nebude to skvělý rok. Ale nebude ani špatný…
Jako u všech předpovědí a prognóz u tohoto textu platí: Je postavený na předpokladu, že nenastane žádná událost, která by se vymykala normálu a standardním situacím. Nepočítá s mimořádnostmi, ale s tím, co předpovídat lze.
Eva Kislingerová
Rozhodla Bankovní rada správně?
Nebudu zakrývat, že z předvánočního rozhodnutí Bankovní rady ČNB jsem trochu v rozpacích. Snížení klíčové sazby o pětadvacet bazických bodů (ze 7 na 6,75 procenta) je určitý signál. Nemohu se zbavit dojmu, že trochu předčasný.
Eva Kislingerová
Slovensko divně tančí ke konsolidačnímu balíčku
Vítězství koalice socialistických a národních stran na Slovensku bylo některými českými komentátory vítáno jako doklad triumfálního vzestupu ekonomického uvažování diametrálně odlišného od aktuální české praxe.
Eva Kislingerová
Jak je to vlastně s Pafkem a děvčaty na medicíně
Nejsem tisková mluvčí profesora Pafka a necítím se kompetentní vykládat jeho slova. Pokud bude mít potřebu, udělá to sám. Ale přece jen nabídnu jisté socio-ekonomické vysvětlení, jak je to s tím počtem studentek a prestiží.
Eva Kislingerová
Kdo (ne)chce zahanbit nutellu?
Nutellové video předsedy vlády vyvolalo řadu otázek. Ta nejzákladnější: Nebylo natočené před rokem a omylem vydané až nyní? Ale vážně. Nechci se zabývat politickými okolnostmi, ale podstatnějšími ekonomickými souvislostmi.
Eva Kislingerová
V pasti drahých energií?
Zjevně nás čekají další měsíce nervózního očekávání, co vlastně udělají ceny energií od příštího roku. Politici vládní koalice a část ekonomů hovoří o jednotkách nebo maximálně o nízkých desítkách procent růstu ceny.
Eva Kislingerová
Robert Fico: Požehnání pro českou ekonomiku
Reakce na vítězství Roberta Fica ve slovenských volbách i reakce na fakt, že se stal premiérem vlády a pravděpodobně hladce získá důvěru parlamentu, mohou být v Čechách rozličné. Ekonomicky je to ale výborná zpráva.
Eva Kislingerová
Opravdu potřebujeme kvůli pracovnímu trhu migraci?
Ta teze patří v českém prostředí k oblíbeným mantrám. Vzhledem k demografickému vývoji potřebuje ekonomika nutně výraznou migraci, aby bylo i nadále k dispozici dostatečné množství pracovních sil. Bez toho nastane kolaps.
Eva Kislingerová
Kdo má za inflaci hlavu na špalku?
Slyšíme teď hodně o tom, jak je skvělé, že inflace klesla na 6.9 procenta meziročně. Samozřejmě je dobře, že už není přes 18 procent. Nicméně omlouvám se, radovat se ze 6,9 procenta nemohu. Radovat se budu, až klesne na procento.
Eva Kislingerová
Čínský přízrak padlých developerů a bankovního socialismu
Když je nad lesem kouř, dost pravděpodobně tam hoří. Nemusíme ty plameny hned vidět, abychom usoudili, že by se hodili hasiči. Pokud jsou v bankrotové situaci dva z největších čínských developerů, tak to znamená potíže.
Eva Kislingerová
Problémy reálkapitalokomunismu
Čínský komunismus s kapitalistickou tváří má stále větší problémy. Kromě fanoušků pražské Slavie by nám to mohlo být i jednu, řekl by si mnohý. Ale nemohlo. Stále hlasitější kuckání Číny může snadno skončit velkou krizí.
Eva Kislingerová
Co to děláte s tou korunou?
Na měnové experimenty skutečně není ta správná chvíle. Snažím se usilovně pochopit, co sleduje Bankovní rada ČNB tím, že zároveň ponechala sazbu na sedmi procentech a ukončila intervence na podporu koruny.
Eva Kislingerová
Zkrocení zlé inflace (?)
Červnovou inflaci oznámí ČSÚ ve čtvrtek, ale dopustím se vlastního odhadu: Bude v rozmezí 9,8 - 9,6 procenta meziročně. Kéž by těch 9,6 procenta. A případně zaplať Pán Bůh i za 9,8.
Eva Kislingerová
Pravda Sergeje Lavrova
Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov nedávno prohlásil, že válka na Ukrajině bude znamenat „smrt západního globalismu“. Jakkoliv se Lavrov v poslední době (podle mého) často mýlí, v této věci má pravdu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 102
- Celková karma 29,25
- Průměrná čtenost 1376x